Bůh ve svatém nebi, všemocný

Tanči! Nepřestávej! Kdo se zastaví, zemře!
Ruce pokryté vředy, tváře jako díry do země. Oči, černá propast.
Kolotající dav vězňů v krásném domě, zabedněném prkny a hřeby. Chudina víří po drahých kobercích. Nezbývá než se radovat. Jsou spolu. Jsou sami.
Bílý kříž na bráně svítí jako první večerní hvězda. Nikdo nepřijde. Žádní pasáčci, žádní králové. Žádné Dítě.
Matyáš svírá zpocenou ruku své budoucí ženy, ubohého stínu. Oba tančí. Jejich život se propadá zpátky do nicoty, odkud vzešel. Nebude žádné zítra.
Pět slov, vyrytých nožem do lipového dřeva okenního rámu.
Deus in seculae caeli omnipotens.
Ale nejlepším tanečníkem je opět smrt.